Velká přestávka

„Kámo,“ provolal vcelku nahlas Filip, když jsem vylezl ze sprchy. „Ty máš teda péro!“

Vzpomněl jsem si na Cabadaje, který si vysloužil takovou pochvalu od mladého Suchánka. Začervenal jsem se, jelikož se mi Filip téměř zasněně díval do rozkroku. Briskně jsem si zakryl ručníkem odhalené pohlaví. Raději si nechám kapat vodu z mokrých vlasů na ramena, než aby mě očumoval spolužák v šatně.

Protože jsem byl ze všech největší, tak jsem se po tělocviku musel sprchovat. Smrdět čpícím potem celý den se mi opravdu nechtělo.

„Sakra,“ šeptnul jsem si pod rostoucí knírek a vrátil se zpět do sprchy.

Trenky byly na svém místě tam, kde jsem je před třemi minutami pověsil. Normálně se vysvlékám i oblékám až při zatažené folii, která jak zabraňuje vodě dostat se mimo vaničku, tak aby mě nikdo nemohl vidět. Dneska jsem na to nějak zapomněl. Sakra, zopakoval jsem si v hlavě.

„Tak, kluci,“ ozval se hlas učitelky Urbanové ve dveřích do šatny zrovna, když jsem se oblékal do trenek. „Dneska dobrý, ale Honzo, s tím dvojtaktem musíme ještě něco udělat.“

„Jo, já vím, pančelko,“ zadrmolil Honza.

„A je tady někde Adam?“ zeptala se převlíkajících se spolužáků.

„Drhne si šulína, paní čelko,“ vyprskl se smíchem Filip.

Rychle jsem se navlékl do spodního prádlo a nakoukl, co po mě Urbanová chce.

„Ano?“

„Adame, tady jsi,“ usmála se na mě, „přijď za mnou o velké přestávce, musíme probrat tvůj prospěch.“

„Jistě.“

Kluci si pak ze mě dělali srandu, že propadnu, nebo že bude chtít přefiknout. Já se jenom červenal, jelikož jsem byl středem zájmu. Na to jsem nebyl zvyklý. Vlastně to nebylo ani příjemné.

„Tak jí dej, co proto, kámo!“ okomentoval můj odchod po zvonění na velkou přestávku Filip a spolu s celou třídou se všichni pustili do ohromného řehotu.

Jen jsem se na něj otočil a ukázal mu prostředník, což všechny donutilo k ještě většímu halasu.¨

„Dále,“ ozvalo se zpoza dveří, když jsem třikrát zaklepal na dveře označené ‚Mgr. Dana Urbanová‘.

„Dobrý den,“ pozdravil jsem.

„Posaď se, Adame. Tak co s tebou uděláme? Máš to mezi tři a čtyři.“

„Za čtyři, paní učitelko,“ řekl jsem bezprecedentně. „Však se na mě podívejte, lepší už to nebude.“

Urbanová si mě prohlížela vcelku dlouho. Viděla mladého, sedmnáctiletého kluka s krátkými, hnědými vlasy, brýle na nose, rašící světlé vousy a sto třicet kilo čisté váhy. Nemluvě o nevzhledném oblečení tři iks-el. Pupek už mi přerůstal tak, že kdybych neměl takový péro, jak zhodnotil Filip, asi bych si na něj už neviděl.

„Mohlo by, Adame,“ řekla tajemně učitelka.

Chytla své kolečkové křeslo a popojela ke mně blíž. Byla to padesátiletá paní s vrásčitým obličejem, ale s na pohled příjemnou postavou. Ve vypasovaném overalu bylo vidět, že se udržuje stále ve formě. Jediné, co mě zneklidňovalo, byl zip jejího upnutého trika, který byl rozepnutý až do poloviny hrudi a odhaloval tak již na pohled pevná prsa a úzkou škvírku mezi nimi.

„A jak byste si to představovala, paní učitelko?“

„Ukaž mi nohy, Adame.“

„Cože?“

„Svlékni si kalhoty. Třeba je problém ve svalové hmotě dolních končetin.“

Připadalo mi to jako blbost, ale je to učitelka, jistě ví, co dělá. A tak jsem jí poslechl. Už už jsem se chtěl posadit, ale Urbanová mě zastavila.

„Počkej, zůstaň stát.“

Přiblížila se až nebezpečně blízko mému rozkroku. Mohla být možná jen pár centimetrů od něj. Chytla mě oběma rukama postupně za levé lýtko, pak za pravé a prohmatávala je. Zároveň jsem měl výborný výhled na její dekolt. I přes to, že byla téměř třikrát starší jako já, byla to pohledná ženská. A když mě napadla tato myšlenka, začala se přesouvat krev do pro tuto situaci nejnevhodnějších míst.

„Roznož.“

„Nemůžu.“

„Co? Roznož, Adame.“

Když jsem měl nohy u sebe, držel tam, kde měl, aniž by toho bylo moc vidět, ale když bych měl roznožit, vystřelil by nahoru, jako pružina.

„Ne.“

„Adame,“ podívala se mi Urbanová do očí. „Chceš propadnout z těláku?“

To jsem si nemohl dovolit a tak jsem roznožil.

„Ale,“ hlesla překvapeně učitelka. „Copak nám to tady narostlo?“

Ruměnec se mi rozlíval po celé tváři, že by mi tak sytou červenou barvu záviděl i sob Rudolf.

„Slyšela jsem Filipa,“ pokračovala Urbanová, „ale něco takového bych nečekala u hejska tvého věku. Ukaž.“

Nečekala ani vteřinu a strhla mi trenky do úrovní kolen. Musel jsem se dívat jinde, rozhodně ne na ni a na to, jak okouzleně sleduje můj ztopořený penis.

Špičku mi cosi pošimralo, až jsem ucukl.

„Neboj,“ špitla učitelka.

U kořene jsem ucítil studené prsty její ruky a příjemné teplo jejích úst na žaludu. Pomalé pohyby jazykem, které stále šimraly. Ruka pulzovala tam a zpátky spolu s jejími rty, tam a zpátky.

„Pane bože,“ vydechl jsem se zavřenýma očima.

A pak přestala. Z ničeho nic.

„Tak to máme pořád za čtyři,“ řekla Urbanová, když se opřela do svého křesla.

„Co?“ vyhrkl jsem překvapeně, protože jsem nechtěl, aby někdy přestala s tím, co dělala dole.

„Ale pokud budeš chtít, tak přijď po vyučování. Ta trojka by nemusela vypadat až tak bledě.“

Usmívala se a mnula si pravé ňadro. Vzrušovala mě jako žádná jiná učitelka, bylo to neskutečné. Penis mi pnul hroznou neuspokojenou vášní a bolestí, ale nejspíš si to budu muset nechat na odpoledne.

Oblékl jsem se a zatlačil vztyčený penis mezi stehna. Bylo to bolestivé, ale přece nepůjdu s hučákem po celé škole. To by byl neskutečný trapas.

„Ve třídě řekni, že ti budu dávat hodiny basketu navíc. Ať máš nějakou výmluvu.“

„Dobře, paní učitelko,“ řekl jsem od dveří.

„Tak odpoledne, Adame.“