Vařím. Znáte to. Kdo nechce na koleji zemřít hlady, tak se musí k takový činnosti uchýlit.
Hrozně dlouho to trvá, posadím se. V tom přichází do společné kuchyňky dívka, nese si Jar a samozřejmě taky špinavý nádobí. Pro mě to je aspoň rozptýlení. Dívám se na ní, jak jí to jde. Prohlížím si její postavu. Uvědomuji si, že ona je vlastně můj typ. Těším se pohledem na její vlasy, na rysy její tváře.
A už to tady bylo. Erekce tady byla coby dup. Můj pohled totiž zůstal viset na jejím zadečku. Jo, jo. Nebylo by vůbec špatný, kdyby se víc předklonila ke kuchyňský lince, nechala nádobí nádobím a chytla se vodovodních kohoutků, to pro případ až jí budou procházet vlny orgasmů, aby mi neupadla do dřezu s nádobím.
Vstávám a postavím se za ní. Ona všeho nechává, ale neotáčí se. Odhrnu jí vlasy z ucha, chci se dostat k jejímu levému lalůčku. V pohodě, její malá náušnice mi v tom překážet nebude. Políbím její lalůček, pak lehce zkousnu, ona lehce vzdychne. Panebože! To je ten nejlepší zvuk co znám, projevy slasti vzrušené ženy.
Pokračoval jsem na jejím krku, rukou jsem zabrousil na její pravý prso. I přes mikinu jsem cítil její bradavku. Začala si stahovat kalhoty i s kalhotkami. Přitiskl jsem se na její vyšpulenou prdelku. Uvažoval jsem, mám nebo nemám? Ale přece ji nenechám zbytečně vychladnout. Rozepínám si džíny, péro mi vyletělo kupředu…
Chystá se odejít. Nádobí je domyto. Málem zapomněla svůj Jar. Na poslední chvíli jsem se vybičoval k aktivitě, říkám: „Jak tak koukám, budu potřebovat taky tvůj Jar.“ Ochotně mi ho podávala. Já ale dodávám: „Až později.“ Vyzvěděl jsem na ní číslo jejího pokoje. S úsměvem mi ho řekla a odešla.