Šukačka s kolegyní

Tehdy jsem začínal třetí rok svého prvního zaměstnání. Dařilo se mi, práce byla zajímavá, takže mi téměř nic nechybělo. Nic? Možná něco přeci jenom. Neměl jsem téměř rok stálou dívku. Nebylo to tak hrozné, občas se mi nějakou podařilo získat večer na diskotéce a bylo taky pár akcí v práci, které skončili v kanceláři na stole rychlou souloží. To však nebylo to pravé. Věděl jsem to, protože stejně bylo nakonec nejlepší vždycky to, když jsem si večer v klidu svého pokoje nahý sednul, začal si představovat mě zatím neznámou ženu a všechno to, co bych s ní chtěl dělat, a při tom si dlouho honil svého čuráka. Orgasmy, které následovaly, obrovská množství semene a následné vyčerpání, se s tím, co jsem prožíval při svých náhodných a občasných souložích nedaly srovnat.
Často jsem přemýšlel, proč je to tak? Proč nemohu všechno to, co jsem prožíval při svých hrátkách, prožívat s ženami, se kterými jsem se stýkal. Odpověď jsem nenacházel, ale upřímně řečeno, mne to nijak netrápilo. Když bylo nejhůř, přivřel jsem oči, představil si kundičku své vysněné, její šťávy, rozkošnou prdelku, v ní zastrčený svůj prst, špičaté kozičky, které se třepetají tak, jak ona neznámá nadskakuje na mém čurákovi, a hned jsem stříkal jak o život. To trvalo dlouho, skutečně skoro celý rok. Netušil jsem, že všemu bude brzy konec.
Když jsem jednou ráno přišel do práce, zavolal mě šéf do kanceláře. Tam, kromě něj, stála mladá žena, asi tak 25let. Průměrný typ. „Seznamte se. To je naše nová kolegyně, jmenuje se Alena Dvořáková, a toto je pan Petr Nový. Petře, paní Alena se bude zapracovávat ve Vašem oddělení, byl bych rád, kdybyste se jí teď dva měsíce věnoval“.
Pak následovaly ještě nějaké informace, pár zdvořilostí a za chvíli jsem už s paní Alenou seděl u nás v kanceláři a probírali jsme co a jak. Upřímně řečeno jsem z toho žádnou velkou radost neměl. Přibyla mi práce, která mi k ničemu nebude, jenom mě bude zdržovat od té mé. Kdyby alespoň ta Alena byla nějaké sexbomba. Ale ani to ne. Docela normální, štíhlá, prsa průměrná, oblečená nevýrazně, sukně spíše delší. Určitě nosí punčocháče a klasické kalhotky… Tady jsem začal uvažovat trochu iracionálně, přeci jenom to byla ženská a já… Rychle jsem zaplašil myšlenky na toto téma. Den skončil rychle, Alena odešla domů a já brzy taky.
Dny ubíhaly, a já jse poznával Alenu stále více a více. Už jsem věděl, že je krátce vdaná, muž pracuje v Brně a vrací se domů vždy v pátek. Oba bydlí na sídlišti, v našem městě zatím nikoho nezná, takže tráví většinu času doma, maximálně si jde zacvičit nebo zajezdit na kole. Je ráda, že získala práci, líbí se jí tu, jen by ráda poznala více lidí i mimo práci. Na to jsem si vzpomněl, když mě zval kamarád Pepa z vedlejšího oddělení na oslavu jeho narozenin. „Můžu s sebou vzít naši novou kolegyni?“, zeptal jsem se. „Kterou myslíš, tu Alenu? No, proč ne, ale s tou žádnou karieru neuděláš, vždyť vypadám že to snad ani nemá ráda. Ha, ha.“ Odpověděl s bujarým smíchem Pepa. Alena byla ráda, a protože bylo málo času, domluvili jsme se, že půjedeme na oslavu rovnou z práce.
Když jsme dorazili do vinárny, byla zábava již v plném proudu. A bylo to tak už asi dvě hodiny, takže jsme si tam připadal jako cizinec. Pilo se jako obvykle dost, děvčata byla pěkně rozjařená a nálada houstla každým okamžikem. Bylo jasné, že vytvořené dvojice budou dneska večer mít více společného, než jen zaměstnání. V tomto prostředí jsme, Alena a já, vypadli jako z jiného světa. Já jsem moc nepil, Alena ještě méně, a i když jsme si po půlhodině začali tykat, pomalu jsem přestával věřit tomu, že bude konec dnešního dne zábavný. Navíc se mi ještě z kouře a vydýchaného vzduchu spustila alergická rýma, takže jsem musel brzo do svého kabátu pro další sadu papírových kapesníků.
„Co tu hrabeš“, ozvalo se za mnou. Otočil jsem se, a za mnou stála Alena. „Ále, hledám v kabátě další kapesníky, rýma…“, a obrátil svůj zrak zpátky ke kabátu. Pak jsem se ale zarazil a pomalu se otočil zpět. To co mne k tomu přinutilo, byl Alenin výraz. Takhle jsem ji neznal. Vlhké oči, červené tváře, zrychlený dech a pár kapiček potu na čele. „Je ti něco“, vyhrkl jsem, a napadlo mě v té chvíli jen jediné. To se stačila opít, vždyť pila méně než já? A v zápětí mi blesklo hlavou, že to bude problém, dostat ji domů, když nevím kde bydlí. „Je.“ „No, tak to s tím budeme muset něco udělat.“ „Jo to budeme, ale prosím tě, rychle.“ „A jéje“, já na to, a hned se začal rozhlížet kudy nejrychleji ven a nebo na záchod. „Co hledáš?“ „No co asi. Chci Tě dostat rychle do bezpečí. Je to akutní?“ „Je, ale proč do bezpečí. Na to ti kašlu, pod jenom někam, kde to půjde a rychle mě pomiluj.“
Zůstal jsem jak solný sloup. Vyvalil jsem oči a zalapal po dechu. „Petře“, zavzdychala a přejela si pravou rukou po prsu, „já to chci, hrozně to chci a chci to s Tebou. Prosím tě dělej něco, nebo se zblázním.“ Jak jsem tak před ní stál, došlo mi to okamžitě. Ta její obyčejnost skrývala docela normální ženskou, ženskou, která je dlouho sama, ženskou, která má mezi nohama úplně normální kundičku, která teď, jak jsem cítil, dávala najevo, že je připravená přijmout mého pomalu tvrdnoucího čuráka. Rychle jsem si vzal kabát, ona svůj a vyrazili jsme ven. Venku už byla tma, hned venku v parku za vinárnou jsem Alenu objal a ona se ke mně silně přitiskla. Její stehno tlačilo na mého tvrdého čuráka a ona jím po něm začala přejíždět nahoru a dolů. Pomalu jsme postupovali do tmavého kouta parku, až se před námi objevila skrytá lavička. Na ní jsme odhodili svoje kabáty a já teď, už volnou rukou začal zpracovávat její prsa. Vzdychala stále víc a víc, její bradavky zvtrdly a postavily se i přes silnou látku podprsenky a halenky. Pravou rukou zajela k mému rozkroku, přes kalhoty stiskla mého čuráka a začala ho krátkými tahy honit nahoru a dolů. To už jsem nevydržel a zatlačil ji těsně před lavičku, otočil a ohnul.
Hned pochopila a začala si vyhrnovat sukni, pod ní se objevily pončocháče a pod nimi kalhotky. Jen letmo jsem zaregistroval, že to nejsou klasické, ale pěkně vykrojená tanga. Rychle se zula, jedním tahem stáhla punčocháče i kalhotky, obula se, rozkročila, opřela se rukama o opěradlo lavičky, otočila hlavu a pronesla: „Dělej mi to, tak sakra dělej.“ Na nic jsem nečekal, rychle rozepnul kalhoty a stáhnul je i se slipy ke kotníkům. Můj čurák vystřelil jak šíp a už jsem ho mířil mezi její půlky, kde jsem mohl zatím jen vycítit určitě mokrou kundičku. Pomohl jsem si rukou, a setkal se s jejími prsty, které již nedočkavě roztahovaly zadní trany stehen i s pysky tak, abych mohl do ní bez problémů zajet. Lehce jsem jí přejel po celé délce kundičky od poštěváku až k prdelce a odpovědí mi byl nedočkavý vzdych a vzápětí nový příkaz: „No tak honem, strč ho dovnitř. To nevidíš jak jsem mokrá?“
Nasadil jsem špičku čuráka na kraj její mokré a roztoužené dírky a pomalu ho začal zasouvat dovnitř. Ona ale náhle vyrazila zadkem proti mně, takže jsem ve zlomku vteřiny zajel až na samé dno její díry. „Áááách,…“, ozvalo se. To mne povzbudilo, takže jsem začal ho začal dlouhými tahy vytahovat a znova zastrkovat. Alena mi zručně vycházela vstříc. Nešetřila přitom hlubokými vzdechy, stejně jako její kunda dávala hlasitým mlaskáním najevo, jak se jí to líbí. To jsem ostatně mohl cítit i na svých stehnech, po kterých se dolů řinula její šťáva. Až na její polohlasné vzdychání a moje občasné zaheknutí, jsme byli ticho. Přeci jenom střed města v devět hodin večer není úplně to pravé místo. A nikdo z nás o přílišnou publicitu nestál. Alespoň se mi to tak jevilo. Ale jen to té chvíle, než to na Alenu přišlo. Její orgasmus byl skvělý. Dech se jí začal zrychlovat, proudy šťávy z její kundy byly stále větší a větší a když se ta kunda začala okolo mého čuráka rytmicky stahovat, uvolnila Alena všechny své zábrany a začala nahlas křičet: „Dělej miláčku, mrdej mě pořádně,…, dělej mi to hluboko, ještě, ještě,… ááááááćh…, já už budu, dělej, honem, rychleji, ááááááááááá,…“

Dlouhý výkřik zakončil její orgasmus, při kterém se už tak mocný proud šťávy znásobil. „Co se to tady děje!?“ Ozval se v dálce cizí hlas. Otočil jsem se a uviděl pár metrů od nás tmavou postavu. V okamžiku jsem byl z Aleny venku, vytáhl si kalhoty, popadl její a můj kabát, chytil ji za ruku a táhl ji opačným směrem. Chvilku jsme utíkali, ale po pár desítkách metrů jsem pochopil, že se nic neděje a zastavil jsem se. Alena oddychovala a rychle si upravovala sukni. „Musím domů, Hanka z účtárny mi říkala, že pojede autem na sídliště a vezme mě s sebou. Vrátíme se do vinárny.“ „Ale, já jsem,…“ Chabě jsem chtěl protestovat, ale její rázné a jednoznačné pohyby mě dávaly jasně najevo, že to pro ni skončilo. Upravovala si vlasy, zastrkovala halenku do sukně a brala mi z ruky naše kabáty. „Dělej, uprav se taky.“ Alena začala do kapsy kabátu zastrkovat punčocháče a kalhotky, které od té doby, co si je stáhla, nedala z ruky. Mlčky jsem poslechl, vzal od ní oba kabáty a za chvíli jsme už vstupovali do vinárny. Kupodivu si nikdo ničeho nevšiml, ostatně oslava již končila, takže jsme se za chvíli loučili a Alena s Hankou odjížděli autem. Já se vydal pomalu domů, do své garsonky, přímo naproti parku, kde jsem před pár minutami zažil tu úžasnou bouři. Když jsem hledal klíče od domu, narazil jsme v kapse kabátu na něco, co tam být nemělo. Vytáhl jsem to z kapsy a ve slabém osvětlení chodby jsem to prohlížel. Drobné klahotky a punčocháče. „Ta mrcha, nechala mi suvenýr,“ vyklouzlo mi.
Rychle jsem odemkl, vyběhl do patra a vešel do svého bytu. Svlékl jsem si kabát, zul boty a s kalhotkami a punčocháči vešel do pokoje. Posadil jsem se do křesla a začal obě části oblečení studovat. Punčocháče jsem brzy odložil a věnoval se kalhotkám. Byla to miniaturní bílá tanga, teď už zmačkaná a hlavně pěkně vlhká. Když jsem si představil, od čeho jsou vlhká, zamrazilo mě mezi nohama. Brzy jsem začal cítit, jak můj čurák pomalu tvrdne. Za chviličku už jsem netrpělivě poposedával, protože to začalo být nepříjemné. Zaklonil jsme hlavu a představoval si chvíle, které jsem zažil před slabou půlhodinkou v parku. Už jsem to nemohl déle vydržet.
Rychle jsem se svlékl a nahý se posadil zpátky do křesla. Ruku s kalhotkami jsem si přitiskl k obličeji a začal vdechovat vůni Alenčiných šťáv. Teď už mi stál tak, že to skoro bolelo. Vzal jsem ho do ruky a začal pomalu kůžičku přetahovat nahoru a dolů. Pokaždé, když jsem zatáhl ruku až dolů, vykoukl na mě obrovský nalitý žalud a já si představoval, jak se před chvílí v parku nořil do Alenčiny kundy. Neustále jsem zrychloval tempo a hlasitě oddechoval. Vdechovat vůni kalhotek mi už nestačilo, a tak jse začal sát ten slabý proužek látky v místě, kde se v době, kdy kalhotky měla na sobě ona, dotýkal přímo středu její krásné, a tehdy mokré kundy. Vzrušení ještě zesílilo a já cítil, že budu za chvíli stříkat.
Na malou chvíli jsem přestal s honěním, a o to více jsem se věnoval kalhotkám. Vycucával jsem poslední zbytky šťáviček, přejížděl si s kalhotkami po obličeji a ruku jsem přesunul na svoje kouličky. Byly pěkně tvrdé a připravené vydat svoji dávku semene. Rychle jsem chytil znovu čuráka a teď už dlouhými a pomalými tahy připravoval jeden z těch svých krásných orgasmů. „Ještě chvíli, ještě, táááák,…, ááááách, no ještě,…, áááááááááááá,“ to už jsem křičel. V koulích zaškubalo a první mocná dávka semene vystříkla přes moji hlavu. Další tah a druhá dávka skončila přímo v mém obličeji. Zasáhla jedno oko, tvář a rty. Další, už o poznání slabší, skropily postupně prsa, břicho a úplně poslední pak jen klidně vytékala ze špičky čuráka do chlupů na podbrišku.

Schoulil jsem se do křesla a hlasitě oddechoval. Chvíli to trvalo, pak jsem opatrně rukou setřel semeno z obličeje a vydal se do koupelny. Jen krátce jsem se osprchoval, otřel a nahý vlezl do rozestlané postele. Ani nevím jak, usnul jsme tak rychle, že jsem si ani nedokázal vybavit, zda měla Alena kundu chlupatou nebo holou.