Jednou jsme s kamarádem u piva debatovali o sado-maso praktikách. Tedy hlavně o tom, které konkrétní praktiky by byl kdo z nás ochoten prožít. Na většině jsme se shodli, někde jsme se ale v názorech rozcházeli. Kamarád zejména nechtěl sloužit jako plivátko, tedy nechat si od dominy plivat do pusy nebo na obličej.
Říkám: „Zrovna tohle by mi nevadilo.“ Ale on: „Cože? Ty vole, nechat si na sebe plivat? To je hnus!“ „Dal bys té domině francouzáka? Asi jo, co? Když ti plivne do pusy, tak je to skoro totéž, akorát vlastně jednosměrně.“ „No to není totéž. Je to hrozná předstva. A je to ponižující.“ „A líbat domině boty není ponižující?“
Nedohodli jsme se. Měl jsem těch piv v sobě už několik, tak mě napadla ďábelská myšlenka. „Hele, vsadíme se o sud piva. Přivedeš ženských kolik chceš a já jim udělám plivátko.“ „Si děláš srandu ne? I když to není zase tak blbej nápad.“ „Mám ale pár podmínek. Všechny musí být zdravé – to mi ručíš svým krkem -, za další beru jen od 15 do 60 let, a za třetí scénář si vymyslím sám.“
„Dobrý, beru. O sud piva, padesát litrů. Za tejden u tebe doma. Ženský seženu.“ Ještě jsme dali pár panáků a pak posezení ukončili. Ráno jsem si uvědomil, co že jsem to vlastně navrhnul. Pěkná pitomost. No uvidíme, jak to dopadne. Třeba žádnou ženskou nesežene a bude klid.
Za týden kamarád volá: „Za hoďku jsem u tebe. A připrav se, přivedu ti ženských, že se z toho nevzpamatuješ.“ Buď blufuje, nebo je to fakt pravda. Udělal jsem trochu pořádek, aby mohla seance nerušeně začít.
Zhruba za hodinu zazvoní zvonek. Kouknu z okna a málem mě to položilo. Na ulici stál kamarád a s ním skutečný dav žen různého věku. Jak jsem později spočítal, bylo jich celkem třiadvacet. Nejmladší bylo 16, nejstarší 58. Většinou to byly jeho kamarádky, tedy holky okolo 20–25 let, ale jedna z nich přivedla i svou padesátiletou tetu, pak tam byly kamarádovy kolegyně z práce, kamarádky kamarádek a tak podobně. A všechny se strašně těšily, co bude.
Vzal jsem celý dav do (naštěstí dost velkého) obýváku. Řekl jsem, o co mi přesně jde, že potřebuji vyhrát sázku (s tím, že jsou samozřejmě zvány, a to nejen na to pivo, když sázku vyhraju) a že jim přesně vysvětlím, jak to bude probíhat.
Dalo se to samozřejmě udělat co nejjednodušší, ale když už, tak už. Vymyslel jsem tři fáze. První bude nejjednodušší – prostě mi jedna po druhé plivne do pusy a já to hned spolknu. Druhá fáze bude trochu náročnější. Lehnu si na záda, a ženy mi budou zase postupně plivat do pusy, ale s tím, že to polykat nebudu. Naopak si všechny ty sliny nechám v puse, a až se mi naplní, spolknu to naráz. Samozřejmě nebude stačit jedno kolečko, každá dáma půjde víckrát.
Třetí fáze pak bude něco jako bukkake, ale v jiné podobě. Půjde o plivání na obličej. Bude to podobně jako ve druhé fázi, bude se plivat tak dlouho, dokud nebudu mít celý obličej pokrytý. Když jsem to takhle popisoval, a to naprosto neemotivně, vyvolalo to docela velké emoce. Některé ženy to v představách dopředu prožívaly za mě. Jiné tím byly až neskutečně nadšené. Kamarád v sobě dusil smích a nakonech se rozchechtal tak, že se zhroutil k zemi. „Ty se budeš na to celé pěkně dívat, a to zblízka.“, řekl jsem mu rezolutně.
Ještě jsem se obrátil k ženskému davu. „Kdybyste neměly dost slin, tady jsou žvýkačky, dejte si.“ Většina žvýkaček byla okamžitě rozebrána. „Úplně mi z té nervozity vyschlo v puse.“, stěžovala si drobná třicátnice, zatímco chvatně rozbalovala žvýkačku.
Klekl jsem si na zem a vyzval přítomné dámy, aby vytvořily frontu. Kamaráda jsem usadil do křesla hned vedle, aby mohl nerušeně pozorovat celý průběh obřadu. První šla asi dvacetiletá blondýnka, současně natěšená i vynervovaná. „A to jako fakt můžu?“ „Můžeš. Možná skoro musíš, když už jsi tady.“ „Tak chytej.“, řekla, a elegantně mi poslala dávku slin až do krku.
Pak už to šlo celkem hladce. Dámy přicházely jedna po druhé a plivaly mi do pusy. Některé si to vyloženě vychutnaly – dělaly okolo toho různé komické scénky skoro divadelní, byla to legrace. Nejstarší zúčastněná paní měla problém, psychický blok. Nakonec pomohlo, když předklonila hlavu, zavřela oči a nechala připravené sliny vytéct ze své pusy do té mé.
První fáze byla za námi. Začala druhá náročnější. Lehl jsem si na záda, otevřel do široka pusu a zezadu do krku ji uzavřel. Ještě předtím jsem ale připomněl: „Prosím o plynulost, udržet pusu zezadu zavřenou není legrace.“ Ženy přicházely a odcházely, tentokrát se už žádné psychické potíže neobjevily. Pusa se mi zvolna plnila směsí slin třiadvaceti žen.
Když mi po posledním příspěvku začaly sliny vytékat koutkem ven, ukázal jsem, že už jsem plný. Nyní přicházel nejtěžší okamžik – celé to naráz polknout. Dost jsem to toho bál, nevěděl jsem, jaké to bude, jestli to vůbec dokážu. Hledělo na mě čtyřiadvacet párů očí. Kamarád rozpoutal skandování: „Pol-knout, pol-knout, pol-knout…“ Přeletěl jsem očima všechny účastnice, jednu zvlášť přitažlivou jsem si vybral, zaměřil se na ni pohledem, a celou dávku slin naráz spolkl.
Nebylo to tak strašné, jak jsem se bál. Usmál jsem se a posadil. Následoval mohutný potlesk. Zbývala už jen poslední fáze ve stylu bukkake. Došel jsem pro ručník, abych s ním podložil svou hlavu. Zase jsem si lehl a upřesnil instrukce. „Plivejte mi po celém obličeji, můžete i na uši a do uší, když se trefíte. Nebo do nosu. Do očí samozřejmě taky, ale to si nechte na konec, ať na vás co nejdýl vidím.“
Začali jsme. Dámy chodily jedna po druhé, zatímco kamarád je povzbuzoval a napovídal jim, kam mají mířit. Některé se snažily jeho přání přesně plnit, i když se jim to moc nedařilo. Trefit se například do nosu není až tak jednoduché. Obličej se mi zvolna pokrýval slinami, ty stékaly dolů na ručník. Problém byl, že to celé probíhalo dost pomalu, takže jsem na některých místech stíhal osychat.
Proto jsem navrhl nový postup. Bude se plivat po šesti, vždycky šest žen najednou a pak další skupina (ta poslední měla samozřejmě jenom pět členek). To bylo náročnější, takže byly využity i zbylé žvýkačky. Za chvíli jsem měl obličej opravdu celý pokrytý, takže přišly na řadu i oči a už jsem nic neviděl. Poté, co ani poslední kousek nezůstal suchý, se účastnice opět seřadily okolo a zatleskaly mi. Kamarád už netleskal a ani se nesmál – uvědomil si, že kupuje sud.
Po utichnutí potlesku ke mně jedna z kamarádových kolegyň přiskočila a olízla mi vrstvu slin z očí. „Ty jseš blázen!“, řekl jí kamarád. „No já jsem chtěla, aby viděl.“, řekla mu se smíchem. V hlavě se mi zrodil ještě jeden bláznivý nápad. „Žvýkačky sem!“, lehl jsem si zase a otevřel pusu.
Všechny účastnice mi – ať už přímo z pusy nebo rukou – daly své žvýkačky do pusy. Vytvořil jsem z nich jednu obrovskou, kterou jsem pak nabídl k všeobecnému použití. Dívka, která mi předtím olízla oči, si žvýkačku vzala. Párkrát si žvýkla, a pak mi ji se slovy „Je moc velká“ vrátila.
Nakonec jsem dámám zatleskal prozměnu já, za tu výdrž, jakou měly. Skončilo to všeobecným potleskem, a to včetně kamaráda, který už se smířil s údělem. „Zvu vás všechny za týden opět sem. Bude sud piva, nějaké víno, panáky a tak podobně.“ Osušil jsem se prozatímně ručníkem, se všemi se rozloučil a šel do sprchy.
Za týden se konal velký mejdan. Z účastnic minulé akce jich přišlo deset, zábava byla skvělá. Po pár pivech kamarádovi říkám: „Vidíš, zvládnul jsem jich třiadvacet, zvládnout plivání od jedné dominy nic není.“ Podíval se umanutým pohledem a řekl: „Ne! Nic by mě k tomu nedonutilo. Ale sranda to teda byla dobrá…