Profesor

Vidím plukovníku, že Vám mé zážitky z bordelu nedají spát. Tak tedy dobře. Když stále naléháte povím Vám něco z toho, co jsem tam zažila. Jen Vás prosím o diskrétnost. Budu mluvit o lidech, kteří patří ke zdejší smetánce a kteří hlavně mají obrovskou moc. Kdyby zjistili, že jsem mluvila, musela bych se obávat o svůj život. „Ale jistě madam. Budu mlčet jako hrob, jen směle mluvte“. „Povím vám tedy o jednom zámku, na který nás všech přibližně dvacetpět děvčat brali několikrát do roka jako ozdobu tamní párty“… Byl to spíše klasický evropský středověký hrad, který byl ale postaven v nedávné minulosti se vším komfortem dvacátého století. Hradní pán dal vědět vždy několik dní dopředu. Bordelmamá pak vyhlásila zavírací dny, abysme se mohli připravit a odpočinout si. V onen den nás vždy odpoledne odvezli na letiště a odtamtud jsme asi hodinu letěly na soukromé letiště u hradu. Na hradě jsme se svlékly a oblékly se podle funkcí, do kterých budeme zařazeny. Většina z nás měla kožené a kovové postroje, které nic nezakrývaly, naopak to nejdůležitější zvýrazňovaly a napínaly. Jiné zůstali úplně nahé a další měli různé speciální obleky. Pak nás zavedli do hodovního sálu. Byla to ohromná místnost asi třicet na třicet metrů s klenutým stropem, vyzdobená ve středověkém stylu. Ve stěnách bylo mnoho výklenků a střílen, ve vybraných výklencích byly připraveny okovy. Uprostřed místnosti bylo asi půl metru vysoké kruhové pódium o průměru necelé dva metry. Na pódiu byla klasická středověká kláda na ruce a hlavu a druhá u země na nohy. My děvčata jsme zde měly sloužit hlavně jako ozdoby a dokreslení interiéru. Jen některé z nás měla taková místa, že měla s pány sex. Samozřejmě si některý pán mohl požádat o kteroukoliv z nás, ale to bylo spíše vyjímkou. Nevím, podle jakého klíče nás majordomus rozděloval, ale každopádně byla jsem tam mnohokrát a nikdy jsem nebyla na stejném místě. Vystřídala jsem tedy většinu funkcí, které vám dále popíšu, ale pro zjednodušení to budu popisovat z pohledu kdy jsem byla v kládě na pódiu… Tak tedy dnes jsem byla vybrána do klády. Sloužící kládu otevřel, já jsem se předklonila, že mé tělo bylo rovnoběžně se zemí, protože kláda byla asi v metrové výšce. Položila jsem krk do prohlubně na krk a ruce do prohlubní na ruce, které byly po obou stranách prohlubně na krk asi půl metru vzdálené. Pak sluha kládu zeshora přiklopil a zamkl velkým železným starobyle vypadajícím zámkem. Kláda byla naštěstí na vnitřní straně vypolstrovaná, takže mě nijak netlačila, ani neškrtila. To ale neměnilo nic na tom, že jsem se nemohla ani hnout. Potom jsem se musela doširoka rozkročit, protože otvory v kládě na nohy byly asi metr od sebe. Když byly mé nohy na svém místě, sluha zamknul i tuto kládu a já jsem byla téměř bez možnosti pohybu v předklonu s nohama roztaženýma tak, že se moje buchtička otevírala do vzduchu asi ve výši prsou kolem procházejících pánů. Mezitím sluhové rozmisťovali ostatní „ozdoby“. Asi nejhorší úděl měli tři dívky, které odvedli do kořáckého salónku v největším výklenku sálu. Tam je přivázali k promyšlené kovové konstrukci stolu se skleněnou deskou. Výsledek byl ten, že jejich kundičky a prsa byla přitisknutá zespodu ke skleněným deskám stolků a na první pohled desku stolku neneslo nic jiného. Poloha to byla nesmírně nepohodlná, dobře si pamatuji, že jsem se ještě tři dny nemohla pohnout, ale pánové se div nepoprali o možnost u stolu osedět, klepat na skleněnou desku nad kundičkou popel, nebo si zahrát karty. Další tři dívky byly připoutány do třech výklenků s okovy. Výklenky byly vedle sebe uprostřed levé stěny, prostřední výklenek však byl o něco větší a jeho podlaha byla mírně vyvýšená. Dívce v tomto výklenku připoutali nohy nakrátko ke stěnám, aby je nemohla dát k sobě a kolíčkem jí na pysky připnuli asi třiceticentimetrový gong. Zazněním tohoto gongu se pak ohlašovali v průběhu večera jednotlivé body programu a jednotlivé chody večeře. Všechny tyto tři výklenky byly zespoda jasně osvětleny reflektory. Do několika dalších výklenků, v pravidelných rozestupech po obvodu místnosti přivázali další děvčata tak, že si lehly na záda a nohy jim mírně roztažené přiřetězovali ke stropu výklenku. Do kundičky jim pak nastrkali dlouhé tlusté svíčky. Živě si pamatuji, jak jsem se v té roli vyděsila, když svíčku zapálili. Brzy jsem ale zjistila, že vosk jak stékal po dlouhé svíci rychle chladnul a na mou buchtičku už dotekl skoro tuhý a snesitelně teplý. Po několika minutách pak vosk po celé mojí kundičce vytvořil vrstvu, přes kterou už jsem žádné teplo necítila. Na této funkci svícnu bylo nejhorší, že jsem v té době neměla kundičku vyholenou a po skončení párty jsem měla velké problémy ze sebe tu svíčku dostat, protože mé ochlupení bylo zalité v několikacentimetrové vrstvě vosku, ve kterém pevně vězel ještě pořádně velký zbytek svíčky, o těch dvaceticentimetrech uvnitř mé pochvy ani nemluvě. Poslední dva volné výklenky obsadili další dvě dívky. Zaujaly stejnou polohu, jako „svícny“, ale místo svíček dostaly mohutné, a jak vím z vlastních zkušeností, pekelně výkonné vibrátory. Z počátku tyto vibrátory běžely rovnoměrně, ale v průběhu večera začala hrát středověká hudba a vibrátory zřetelně vibrovaly v rytmu hudby. I tyto dva výklenky byly pro názornost nasvětleny reflektorem, takže bylo velmi dobře vidět, jak se děvčata nemohou ubránit a pořád a pořád s nimi cloumají křeče nekonečné řady orgasmů. Vzpomínám si, že to byl do jisté míry krásný zážitek, ale velmi vyčerpávající. Po této službě mě museli doslova odnést. Další čtyři děvčata zavřely do masivních klecí z černého ručně kovaného železa. Tyto klece pak na kladkách zvedli, takže dívky v klecích visely nad různými místy sálu. Když jsem byla v kleci, ze začátku jsem se radovala, že mám docela dobrou funkci, ale v průběhu večera jsem zjistila, že se musím pořád pohybovat. Když jsem se totiž na delší chvíli zastavila, někdo pustil do dna klece proud a všichni páni se náramně bavili, jak jsem vyskočila. Ke konci večera po mě navíc chtěli, abych na jejich povel chcala skrz spodní mříž klece na podlahu tři metry pod sebou. Ve stěně za mnou, takže jsem to ve své poloze neviděla, ale dobře to znám z předchozích párty, je asi pětimetrové skleněné okno vedoucí do ohromného akvária. Když jsem ho viděla poprvé, vypadalo to jako normální akvárium s rybami, rostlinami a podobně, jaké se vidí snad v každém milionářském domě. Jen mi tam trochu chyběli žraloci a jiné dravé a velké ryby. V zápětí jsem ale zjistila, že do akvária vhodili další dvě dívky, kromě olověného řetězu v pase úplně nahé, a samozřejmě s náustkem, ke kterému vedly dvě hadice pro dýchání. Tyto dívky se procházely po napodobenině mořského dna a jen občas, když to začalo pány nudit, pustili do akvária mohutný proud vody, který s dívkami smýkal po dně. Jindy si zase dívky musely vzít hadici a na přání pánů si lehnout na písečné dno akvária, kundičkou ke sklu a proudem chladné vody z hadice si honit před jejich zraky svůj poštěváček. Po tomto krátkém seznámení se svým okolím se vracím zpět k sobě. Stojím uprostřed sálu, na pódiu, zamčená v kládě tak, že se nemohu ani pohnout. Ještě jsem vám zapoměla říct, že mi na prsou, přikolíčkovaná k bradavkám, visí mosazná cedulka s nápisem „Jsem tvoje otrokyně, udělej mi co checeš!“. Moje otevřená kundička ční do prostoru a jak se sál pomalu začíná plnit, prochází páni kolem mého vystrčeného zadečku, občas si některý z nich plácne, ti odvážnější přejetou prstem po mé štěrbince. Občas někdo dokonce strčí svůj prst dovnitř. Pak ale přišel jeden švihák s doutníkem se skupinkou kamarádů. Zastavili se u mého zadečku a pak cítím, ve své buchtičce něco neznámého. Nebyla jsem ale dlouho na pochybách. Švihák brzy zavelel „tak a teď z toho doutníku pořádně zabafej!“. Naštěstí jsem s tím již měla nějaké zkušenosti, takže jsem mu mohla vyhovět a vypustila jsem ze své buchtičky několik obláčků dýmu. Na to se ozval některý z kumpánů „jé, dej mi taky doutník“. Slyším, jak se otvírá krabička doutníků, je odkousnuta a vyplivnuta špička a v zápětí mou štěrbinku jeden doutník opouští a je nahrazen dalším. Pak slyším „teď pořádně zatáhni, ať to chytne“ a zvuk zapalovače. Snažím se, ale po chvíli se ozve „ty kurvo, vždyť to zhaslo!“ a v zápětí doutník opustí mou štěrbinku a jeho dohasínající špička je úplně uhašena o mou levou půlku. Pak putuje doutník zase dovnitř a slyším „tak znovu a pořádně kurvo!“. Na druhý pokus se mi naštěstí doutník zapálit podařilo a skupinka pokračuje ke stolům. To už jsou skoro všichni hosté na místech, zazní gong oznamující zahájení večeře, servíruje se první chod a já si mohu ještě chvíli odpočinout. Po nějaké době už měli páni za sebou prvních několik chodů a začali popíjet víno. V tom znovu zazněl gong, světla v sále pohasla a přímo naproti mě se rozhrnula opona. Na scénu přijiždějí dvě dívky oblečené v římských gladiátorských oděvech poupravených tak, aby nic důležitého nezakrývaly. Přijely na římských dvojkolkách tažených trojspřežím dívek v koňských postrojích. Chvíli tam jezdily dokola, ale v malém prostoru jeviště spíše závod naznačovaly, než by opravdu závodily. Také práskání bičem se snažily provádět co nejsolidárněji se svými zapřaženými kolegyněmi, ale zase tak, aby se páni nezlobili. Za zmínku stojí také nalíčení „gladiátorek“. Jejich obličej velmi přesvědčivě znázorňoval chlupatou do široka rozevřenou kundu, s pusou jako pochvou a nosem na místě poštěváčku. Nyní sestoupily ze svých vozů a vozy odjely. Gladiátorky se chopily připravených kopí. Byla to ale dost zvláštní kopí. Asi jeden a půl metrů dlouhé a čtyři centimetry tlusté plastové tyče, na koncích zaoblené. Posledních třicet centimetrů na obou koncích kopí mělo asi šest prstenců okolo tyče. Gladiátorky chvíli s kopími jakoby šermovaly, pak jedné kopí upadlo a tak chytila kopí druhé chvíli se o ně tahaly. Do toho zazněl hlas píšťalky a na jeviště vstoupil majordomo. Gladiátorky se přestaly prát a čekaly na instrukce. Majordomo nakreslil křídou na zem čáru… když v tom cítím, jak mě někdo pevně chytil v pase a do mé vlhké jeskyňky proniknul nějaký penis. Zatímco mě nějaký velmi aktivní pán ze zadu šukal, souboj na jevišti pokračoval. Dívky si dle majordomových instrukcí sedly na bobek proti sobě, každá na jednu stranu čáry, zaklonily se a opřely se rukama za zády o zem. Mojordomo jim pak pomohl aby si každá strčila jeden konec kopí do své štěrbinky, až skoro všechny prstence byly uvnitř a pak jim písknutím dal pokyn pokračovat v souboji. Nyní byl cíl souboje přetáhnout za kopí svírané v kundičkách soupeřku na svou stranu čáry. Dívky zuřivě bojovaly, až bylo vidět jak se jim poševní svalstvo svírá ve snaze kopí udržet. Pak jedna nevydržela a kopí z ní vyklouzlo, až obě upadly. V zápětí se té co prohrála chopily dva sluhové, připoutali jí k nízkému servírovacímu stolku tak, že klečela, nohy roztažené a ruce opřené o zem. Pak se opět rozsvítila všechna světla a začala volná zábava. Pro mě to znamenalo, že pána, který se do mě právě vystříkal, okamžitě nahradil další a za ním se začala tvořit malá fronta zájemců o mojí dírku. Někomu se pak nechtělo čekat frontu, tak mě obešel a svůj tvrdý penis mi nacpal do pusy. Skoro jsem se dusila, ale musela jsem být hodná holka a pěkně mu to vykouřit, aby byl spokojený. Jak už jsem viděla při dřívějších akcích odpor se zde trestal velmi tvrdě. Kouření se zalíbilo i ostatním, takže se brzy vytvořila krátká fronta i před mou pusinkou. Okolo sice bylo dostatek volných dívek, ale ke stylu této akce patřilo, že ústřední dívka na pódiu, dnes já, musí být ošukána až jí semeno poteče ušima, a k tomu slouží nepsané pravidlo, že každý z pánů by se alespoň jednou za večer měl vystříkat do některého z mých otvorů. Trvalo snad dvě, nebo tři hodiny, než ze mě odešel poslední penis a další už nestál v řadě. Odhaduji, že někteří se do mě vystříkali i třikrát. Když jsem se pak podívala pod sebe, viděla jsem velkou louži semene, které stále ještě odkapávalo z mých úst a když jsem se trochu natáhla, viděla jsem další louži pod svou kundičkou a menší loužičky u svých nohou. Vždyť také ještě teď cítím potůčky semene, jak mi stékají po stehnech, lítkách a chodidleh a neustále zvětšují louže u mých nohou. Jak to tak pozoruji, zaslechla jsem nějaký hluk za sebou, když v tom cítím náraz do své nacucané buchtičky a vzápětí další a další. Po chvíli pak vidím, jak mi mezi nohama proletěl žlutý molitanový míček na „Líný tenis“, a už vím co se děje. Také už rozumím hlasům za mými zády, jak si rychlou místní španělštinou domlouvají sázky, kolik kdo bude mít zásahů na deset pokusů. Buďto museli být velmi blízko, nebo umí skvěle házet. V každém případě téměř každý míček neomylně zasáhnul mou buchtičku, až se ve mě zase vzedmula vlna vzrušení. Pak kdosi, asi místní pán zavelel, ať mě umyjí, že se bude podávat ovoce. Nato mě sluha důkladně pokropil studenou vodou z hadice, se zvláštním důrazem na mou kundičku a na závěr mi strčil hadici dovnitř a snad půl minuty mnou nechal protékat vodu. Pak hadici vyndal, znovu mě důkladně pokropil a na hadici nasadil mycí kartáč. Byl to takový ten kartáč na mytí aut s několika kruhovými kartáčky, které se otáčejí jak nimi protéká voda. Tímto kartáčem mi pak důkladně vydrbal záda, stehna a samozřejmě nejvíc mou do hladka vyholenou lasturku. Pak sluha přinesl banány, oloupal a vždy do mě jeden stčil a nějaký pán si ho vzal. Někteří si ho jen prostě zubama vytáhli, jiní si s tím hráli i několik minut. Třeba mi banán nejdřív jazykem zatlačili dovnitř, že z něj nekoukala ani špička. Pak ten banán umě povytahovali tím, že kolem něj dováděli svým jazýčkem uvnitř mé štěrbinky a zároveň mě divoce sáli. Pak za mnou začali otevírat lahve šampaňského a špunty se samozřejmě trefovali do mě. Několik nejlepších střelců špuntem bolestivě zasáhlo mou štěrbinku, jeden špunt se dokonce dostal částí dovnitř a chvíli tak zůstal trčet. Pak mě šampaňským důkladně pokropili a zase přišly na řadu jejich jazyky, aby ze mě šampus olízali. Pozdě v noci pak zazněl poslední gong oznamující konec párty. Někteří pánové odjížděli, jiní si brali děvčata na pokoje a další spali opilí pod stolem. Všechny dívky byli odvázány, ale musely zůstat na sále, kdyby někdo potřeboval jejich služeb. Já jsem, jak řekl jeden z gentlemanů, dneska už moc vytahaná, takže mě nikdo nechtěl a přespala jsem schoulená na pódiu. Ráno na nás už čekalo letadlo, pak jsme měli den volna a další den už jsme, až na těch několik, které ještě nemohly, normálně pracovaly. „Tak, to je asi to nejzajímavější, co vám mohu o bordelu vyprávět“ „Ale určitě to není všechno! Povězte nám ještě něco, prosím“ „No dobrá, ale to už opravdu bude všechno“