Postižená

Když jsem šel domů s nákupem, potkal jsem opět jednu mentální holku s její matkou. Ta mentální holka měla krásnou postavu. Připadám si jak uchyl a někdy je mi z toho blbě, ale občas si představuju, že s ní píchám. Strašně mě to vzrušuje.
Ta holka vypadá úplně normálně, ale prý není normální. Bude to asi pravda, protože bez doprovodu jsem jí ještě neviděl.
„Ahoj Jirko,“ pozdravila její matka. Vždycky se snažila, aby dcera byla co nejvíc normální. Opětoval jsem pozdrav a když jsem jí míjel, tak mě ještě zastavila.
„Počkej. Nechceš se stavět odpoledne? Upekla jsem bábovku. Na kafíčko?“ zeptala se. Přišlo mi to divný, ale proč ne. Stejně se doma budu nudit. Tak jsem souhlasil…
Vyjel jsem výtahem na její patro. Otevřela mně s úsměvem na tváři, jen v županu.
„Pojď dál,“ řekla.
Kafe už jsem měl připravený. Jen ho zalila a dala mi ho na stůl. Ptala se na to, co doma a tak. Taková ta řeč o ničem.
Vypil jsem asi půlku kafe a začala se mi točit hlava. Udělalo se mi blbě a tak jsem se opřel. Zavřel jsem oči a dokonce jsem si uslintl. Z posledních sil jsem se na ní podíval. Jen se usmívala…
Probudil jsem se na posteli. S něčím v puse. To je roubík? Pomyslel jsem si. Chtěl jsem si ho vyndat, ale nešlo to, byl jsem přivázaný. Chvilku jsem ležel a pak jsem se rozhodl, že budu křičet. Sice mi to bylo k ničemu s tím roubíkem, ale aspoň jsem se o něco pokoušel.
Otevřeli se dveře. Stála tam ta mentální holka i s její matkou. Obě v županech.
„Sundej si ten župan,“ řekla. Vůbec jsem to nechápal. V tom jsem si uvědomil, že jsem nahej. Ta holka se svlékla. Pěknej zadeček, kozičky trochu menší. Akorát do ruky. Hned se mi postavil. Stál jako svíčka.
„Podívej se na něj, líbíš se mu,“ řekla dceři a ta se usmála. Matka si taky sundala župan. Nebyla k zahození. Sice něco přes čtyřicet, ale tělo pořád krásný.
Přešli ke mně. Sedli si vedle mě na postel, každá z jedný strany.
„Koukej,“ řekla matka a vzala si moje péro do ruky. Začala ho honit. Za chvilku přestala.
„Zkus to.“ Dcera to nějak nepochopila a tak jí matka vzala za ruku a položila jí mně na péro. Strašně mě to vzrušovalo. Pevně jí stiskla přes ruku a začala jí pomáhat honit. Pak jí pustila a dcera honila sama. Byla jemná. A dělala to dobře. Za chvíli jsem se vystříkal. Dcera se lekla a uškubla rukou. Matka mě utřela kapesníkem. Začala mi jazykem oblizovat rokrok. Za chvíli jsem stál v pozoru. Strčila si péro do pusy a začala kouřit. Pak přestala. A já věděl co přijde. Chytla dceru za krkem a strkla mi jí k péru. Druhou rukou jí strčila péro do pusy.
Kousla mě. Vyjekl jsem bolestí.
„Ne, to nesmíš. Nesmíš kousat jasný? Jako lízátko,“ okřikla jí. Dostrčila teda dceru zas k mému čůrákovi a dcera začala cucat. Po chvilce přestala a odtáhla se. Netvářila se zrovna moc radostně.
„Nechutná?“ Dcera zakroutila hlavou. Matka se natáhla pod postel. Vytáhla sklenici medu. Pomazala mi s ním péro, koule.
Med strašně lepil, to mě vzrušovalo. Dcera se usmála a ihned vystartovala po péro. Začal ho kouřit a strašně sála a oblizovala jazykem. Jako o závod.
Začal jsem stříkat, přímo jí do pusy. Stříknul jsem dvakrát, než se stačila odtáhnout. Lekla se.
„Neboj se, spolkni to!“ kázala její matka, když jsem stříkal.
„Dělej, spolkni to!“ řvala na ní matka. Nakonec to dcera spolkla. Matka dolízala zbylej med a tak mi zas stál.
Zvedla se a nevedla dceru, aby si stoupla na postel. Navedla jí, k mému péru. Pak jí obešla, aby viděla na naše přirození a pomalu zasunula moje péro k ní do kundy. Dcera vyjekla. Divil jsem se, že byla vyholená, asi jí na to připravila. Pak si zase stoupla za ní a ruce jí dala na bok. Naznačovala jí, aby mrdala. A tak začala mrdat. Rychleš a rychleš. Netrvalo dlouho a dcera zvlhla. Za chvíli mrdala jako o život. Udělali jsme se na stejno. Vystříkal jsem zase tak půlku do ní, než dcera leknutím odskočila.
Odvedla dceru do sprchy. Pak se vrátila pro mě.
„Teď tě rozvážu. Neříkej, že se ti to nelíbilo. Musela jsem dceru zaučit, aby věděla co je sex. Doufám, že o tom budeš mlčet. A na oplátku si sem můžeš přijít kdykoliv zamrdat. Teď se jdi osprchovat,“ řekla, když mě rozvázala a hodila mi ručník.
„Budu mlčet jako hrob,“ řekl jsem…