Čistila si zuby v koupelně, byla zabalená do ručníku, jak právě vylezla ze sprchy. Najednou se tam objevil Pepa. Akorát si vyplachovala pusu ustní vodou.
Chvíli na ní civěl a pak jí řekl: „Sundej si to!“
„Cože, ten ručník?“ divila se Monika. Že by se konečně k něčemu měl? „Jo, ten ručník!“ řekl už trochu hruběji.
Monika na něj zírala a nic neříkala. On jí chytil zezadu za vlasy tak pevně, že si myslela, že jí je všechny vytrhne. Tichým hlasem jí zašeptal do ucha: „Ty sis myslela, že si zase půjdeš jen tak lehnout a že zase nic nebude, co ty mrcho. Hovno,“ to už kričel, „dneska se bude šukat. Vydřu ti jí do sucha, že budeš řvát bolestí, ty kurvo.“ Strhul z ní ten vlhký ručník a viděl její krásnou bílou kůži, která na sobě neměla ani znamínko a ani jizvičku. Zjistila, že to myslí vážně, když na svém stehně ucítila jeho tvrdý penis. Začala se bránit, chtěla mu dát facku, ale on ji okamžitě jednou rukou sevřel obě dvě paže za zápěstí a svázal je ručníkem za jejími zády. To už ucítila jak jí kouše do zad a jak jí mláti přes zadek a stehna. Slyšela, jak si rozepíná zip u kalhot a uvědomila si, že se nesmí bránit, protože to mu bude dělat větší potěšení. Byla tedy zticha. Vrazil jí ho tam a okamžitě se začal pohybovat tak rychle a tak rychle přirážel, že jí klín zaplavovalo horko. Nejdříve si myslela, že je to jeho sperma, ale pak jí došlo že je to její krev, protože nebyla vůbec připravená a v této situaci by nezvlhla ani za nic. Pořád ale byla zticha. Ani nehlesla. To ale Pepu pěkně dopálilo a tak si jí otočil a posadil na umyvadlo. Byla nucená opřít se zádama o kohoutek a věděla, že až tohle všechno skončí, že ty záda budou samá modřina.
Opět si jí chytil za vlasy a prudce do ní vnikl. Kousal jí na klíčních kostech, prsou, bradavkách a ramenou. Když uviděla, jak jí z těch míst teče krev, tak omdlela. Pepa se na ní ještě vyřádil tím, že jí poškrábal stehna a při orgasmu jí sperma nastříkal do vlasů.
„Mony, budeš v tý koupelně ještě dlouho?“ ptala se Marcela zpoza dveří. Monika ale neodpovídala a tak Marcela vešla dovnitř. Když uviděla Moniku celou nahou na zemi v kaluži krve, zřízenou a zbitou, nenalezla slov. Okamžitě k ní přiskočila a začala jí křísit. Když se Monika probrala, necítila své tělo. Objevila na sobě spousty škrábanců a modřin a strašně moc se styděla. „Mončo, to musíš někomu říct. Přece mu to neprojde!“ „To víš, že ne, já si to s ním vyřídím sama po svém a bude litovat, že mě kdy poznal, ale musím počkat, až se mi ty rány zahojí. Jen to, prosím tě, nikomu neříkej. Dám si vařící koupel a budu v pohodě.“
Přesvědčovala Marcelu, ale i sama sebe. Sobě ale slíbila, že se mu pomstí a že to bude stát za to.