Laerai – noční elfka. 1. část

Nevěděl jsem kam to pořádně zařadit. Dávám to sem, protože jestli budou nějaký další díly,… tak aby to bylo pohromadě v jedný sekci. „A když tam konečně došli tak,“ smál se Bren „tak už tam nikdo nebyl! Chápete? Jedou přes 1000 mil kvůli ničemu!“ Konečně přestal škytat smíchy a loknul si piva. Všichni kolem stolu měli dobrou náladu, střídaly se ve vyprávění zábavných historek a pivo teklo proudem do jejich hrdel. Ze vzdáleného rohu je znechuceně pozorovala mladá elfka. Nejradši by těm žoldákům hned usekla hlavy, ale dneska se necítila nejlíp. Ušla příliš dlouhou cestu a je dost vyčerpaná. Dojedla a dopila, zaplatila nocleh a šla hned spát. „Viděli jste tu elfici? To byl kus“ šeptal obdivně jeden z žoldáků „nejradši bych jí šel hned přeříznout, ah, už jsem dlouho nesmočil“ Chvíli bylo ticho. „Hele chlapy, kolik máte zlaťáků? Podmáznem hostinskýho a dneska si to užijem“ rozhodl Bren. Všichni začali vytahovat měšce. „100 mu bude stačit.“ Bren došel k hostinskýmu a nabídl mu 50zl. za klíč k elfině pokoji.„Tak to né pánové, my jsme slušnej podnik, tohle se tu dělat nebude, vypadněte, než zavolám stráže!“ Bren přidal na stůl 20zl. „Tohle já fakt nemůžu…“ přidal 30zl. „uf… no dobře. Tady máte klíč, ale hlavně ať se to nikdo nedozví, jasný?!.“ 10 nadržených podnapilých žoldáků se vydalo do horního patra… kvůli rámusu se ale museli rozdělit. 3 šli napřed, že jí svážou a ostatní ať přijdou do 2 minut. Když konečně dorazili k nízkým dřevěným dveřím, opatrně je otevřeli. Elfka spala tvrdě na posteli. Nestihla se ani převléct, ani přikrýt jak jí skolila únava. Chvíli si obdivně prohlíželi jemné rysy její tváře, tak hebké, tak bílé. Dlouhé šaty laděné do odstínů zelené a červené, nařízlé od stehna dolů pro lepší pohyb. Byla vysoká, štíhlá, a ty prsa! Nádherná pevná prsa klesaly a stoupaly s jejím pomalým dechem. Meč a zdobená dýka vedle ní napovídaly, že to nebude obyčejná elfka. Bren s provazem potichu našlapoval k ní a když se elfka konečně probudila, bylo už pozdě. Mezitím co jí dva z nich pevně drželi, jí Bren svázal zápěstí nad hlavou k posteli. Nasadit roubík a přivázat nohy už nebyl problém. „Hahaha, a máme tě, kundičko. Teď nám budeš po vůli“ řehtali se. To už přišel i zbytek bandy, zamkli dveře a vrhli se na bezmocnou, teď už polonahou, elfku. Rychle z ní strhaly hadry, na nějakou romantiku ani nepomyslely. Všichni s už nabitými zbraněmi si je pohonívaly. Jeden jí vrazil facku „jestli budeš křičet, bude to ještě horší jasný?“ a vyndal jí roubík z úst. Hned jak to udělal, začala křičet. Vrazil jí pěst a roubík zandal zpátky. „Fajn, máš to mít, mrcho.“ Okamžitě jí narval do lůna pyj a tvrdě přirážel. Za chvíli se do ní udělal a přenechal místo druhýmu, kterej si začal vychutnávat i druhou dírku. Ostatní honily kolem a třely si penisy o její prsa a tvář svýjící se bolestí, nebo špičatý ouška. Když se chystal zasunout třetí, rozrazily se dveře a dovnitř vtrhl vysoký muž v plášti. Hbitě přeťal jednou ranou dva krky a posekat ostatní zaskočený naháče nebyl problém. Uprchnout stihl jen Bren, který se vzpamatoval jako první a hlavně byl nejblíže k oknu. Neznámý muž sundal plášť. Elf, zaradovala se, ale jen na chvíli… než si uvědomila v jaké je vlastně situaci. Začervenala se. Elf jí vyndal roubík a přeťal provazy. „počkej tu, najdu ti něco na sebe.“ Nemohla si nevšimnout boule na jeho kalhotách, když odcházel. Rychle se aspoň trochu omyla. Za chvilku byl zpět i s celkem slušným oděvem. Podal ho elfce a odvrátil se, aby se mohla obléct. —