Je to už víc jak patnáct let, co jsem před vojnou díky odkladu skončil jako pomocný dělník v jedné fabrice na obaly.Dnešní mladíci se tomu jen usmívají, ale já byl totálně naštvaný. Díky zdravotním problémům jsem měl odklady a i když jsem měl ukončené vysokoškolské vzdělání, nikdo mě nechtěl zaměstnat s perspektivou člověka, který neví jestli na vojnu půjde, či mu dají modrou. Jistě, zkoušel jsem to vyřešit „domluvou s lékařem“, ale revizní lékař, ke kterému jsem chodil byl obávaná „stará struktura“ a říkalo se o něm, že by odvedl i mrtvolu.
A tak jsem chtě nechtě pracoval v tý továrně. Na nějaké lásky jsem v té době neměl ani pomyšlení, stále jsem přemýšlel o tom, jak se vymanit z problému s armádou.
Z počátku jsem měl problém zapadnout do kolektivu, dělníci jsou svérázné osobnosti, ale po čase jsem našel spřízněné duše a jednou z nich byla i Květa, pohledná černovláska. Pocházela z regionu, kde nebylo moc práce a tak se přestěhovala do našeho města, dálkově si dodělávala maturitu. Bohužel byla zadaná a její přítel jak jsem se dozvěděl byl vojákem z povolání.
Rozuměli jsme si skoro ve všem, jen v pohledu na armádu nikoliv, ona byla ze svého miláčka hotová, já na ty zelený mozky nadával kudy jsem chodil.Postupem času můj vztah s ní přešel do jasného flirtování.
Dobíral jsem si jí, jak může chodit s vojákem, když armáda je snůška vylízanejch blců, kvůli kterým trčím v týdle díře a nemůžu dělat práci, která mě baví.
Jednou se mě zeptala, jestli s někým chodím, vztekle jsem jí odpověděl, že bych chtěl vidět holku, která by stála o chlapa co dělá za pár šupů ve fabrice, to že spíš balí zelený mozky a rychle jsem jí políbil. Zmateně na mě koukala.
Později oddpoledně těsně před koncem směny jsem uklízel ve skladu, sklad byl i dobrá zašívárna, protože šéf tam nikdy nechodil. Přišla za mnou, omluvila se mi. Vím, jak ti je. Měla ten den na době krátké šaty, protože v hale bylo horko od strojů. Promiň, nevěděla jsem že se ti líbím.
Opřela se o stůl za kterým jsem seděl, vystrčila svůj roztomilý zadeček a koukala mi do očí svými zelenými kukadly.
Pohladil jsem ji rukou po zadečku, přejel po nohou a pak drsně zajel pod sukni na kalhotky. Nahmatal jsem pičku a poštěváček, dráždil jsem jej prstem a líbal ji ve vlasech.
Květo, já už to nevydržím. Vyhrnul jsem sukni, sundal kalhotky, položil jsem ji na stůl a toztáhl její dlouhé nožky, rozepl montérky a rychle napasoval svého macka do její štěrbinky. Byla vlhká a těsná.
Věděl jsem že Květa bere antikoncepci a tak jsem to nastříkal do ní.
Sice se s tím svým vojáčkem nikdy nerozešla a jak jsem se dozvědel když jsem z fabriky odešel, tak se za něj vdala, každopádně jsem se tam tehdy „armádě“ nádherně pomstil.