To byl ten den. Jde si sám a sám skrz sad, jen tak – a vtom hle – zří JI. Je tam, co je ten strom a jde z ní až zář. Ta je má, co? „Jů, to je kost!“ řek si hned „No né! Tu tak zřít bez!“ Jen si to řek, tu hned zří ji. jak si dá šat pryč. Sic jen ten, ale přec. No, vždyť je hic. Zří ho, či ne? Snad jo. Tak či tak, teď je mu to fuk. Teď chce jen sex. Má pyj jak věž, či tyč. Neb kůl, jak to tak jen říct. „Jé, ta je!“ řek si. „Kéž mi dá!“ a to už si rve šat pryč, až už na něm je nic. A to už jde jak stroj krz sad až k ní. „Tak a včil mi dáš!“ řve na ní, „mrd, či smrt!“ a rve z ní šat, co na ní zbyl. Už je též pryč durch. Teď jí chce hníst prs, ten i ten a pro se si dí: „Uch, to je kus! A tu mám teď já! No to je věc!“ A k ní: „A teď šup na hrb!“ a už s ní flák o zem. A pak na ní! „Teď! Strč mi ho tam!“ Ta to ale chce, řek si. No a proč ne? Pyj mám jak trám. Tož šup tam s ním. Tak ať je to fest! A už cpe pyj skrz pysk, když už jí na něj mák. „Ten je, co?“ ptá se. „Jo, to je fakt pták!“ dí ta, co to tak chce. Je to fest rajc. A to už jde pyj sem a tam a tak furt pryč. No to je med! „Teď chci já na tě“ dí. „Tak jo, pojď na mně.“ řek a leh si teď zas on. A ta hned na něj, šup, až pyj do ní zas vklouz a teď je na něm. „Jé, ty jsi fajn!“ řek jí a ta hned šup sem, šup tam a tak furt, když vtom Pyj: škub, škub – a střík! Tak a je to tam. „No tě pic!“ řek si, „vše je v ní, co teď?“ „Tak už radš slez!“ řek jí, leč ta – děs a strach – dí: „Jde sem můj muž!“ A fakt, už je tu. Co teď? Chce vstát, leč je furt v ní a muž už je tu a řve: „No to snad ne?!! To se mi snad zdá!!! Teď zvíš, co to je, mít chuť na mou choť! Těš se! Teď už s tím máš moct jen chcát!“ Jen tak tak vstal, když vtom muž chňap za pyj a už ho má. A též má nůž a dí: „A od teď už ni šuk, cha chá! Jen tak šmik šmik a je to!“ Už už a má to být, leč vtom ta choť kop! na nůž a pak též na úd a muž jde na zem a řve: „Aúúúú!!!“ Ta hned chňap! nůž, leč kam ho dát, když je bez? Nu, vzal ho on a dal pryč a muž se ptá krz pláč: „Proč? Co má on líp, než já? Čím tě tak vzal?“ „Vším!“ dí choť „ty ho máš jak nic, s tím je prd šuk. Ten, ten ho má jak tyč, ale ten tvůj? Ten je jak nic!“ Tak dí a už jde s tím, o němž je řeč, pryč. Na furt. „Nu, co tam, to tam, už to tak je, tak co s tím?“ řek si muž, zved se a šel spát. No a to už je fakt vše.