Robert jel tak jako už mnohokrát na dvoudenní služební cestu. Tentokrát se však větší část programu stihla v první den a tak se Robert rozhodl, že potěší svou ženu, když se vykašle na zbytek přednášek a pojede domů.
Dorazil asi v 10 večer, v bytě byla tma, jen z ložnice se ozývali tlumené zvuky. Že by si to Martina dělala? Robert vešel do ložnice, rozsvítil tlumené světlo a užasle zíral na cizího muže, který se v posteli činil na jeho ženě. Chvíli zkoprněle stál, ale pak se vrhnul po holi v rohu vedle skříně. To zaváhání však stačilo Martině a Karlovi, jak se ten muž jmenoval, k tomu, aby vyskočili z postele a vrhli se na Roberta. než stačil vzít hůl, už ho pevně drželi, povalili ho na břicho na parkety, strhali z něj oblečení, připoutali ho za ruce k nohám postele a za nohy k nohám skříně o dva a půl metru dál tak, že byl natažený jako na skřipci, ruce mírně rozpažené, nohy u sebe. Martina mu sahla pod břicho a nahmatale jeho péro. Chvíli si s ním hrála, dokud neztvrdlo a pak ho tam nechala přimáčknuté pod Robertovým pupkem. „Tak, dobrý Karle, můžeme pkračovat“ řekla a na to si lehla na Roberova záda, svůj zadeček na jeho zadek, chodidla pokrčených roztažených nohou vedle Robertových kolen. Karel se zasmál a na nic nečekaje, lehnul si na ni a začal jí pěkně divoce šukat, až Robert popojížděl po tvrdých parketách sem a tam. Náramně si to pochvalovali, jak tahle postel sama přiráží a jak pěkně pruží a že prý to tak musí dělat vždycky. Pak se tempo začalo zrychlovat, oba prudce oddychovali a náhle ho Karel z martiny vytáhnul a za mohutného vzdychání začal stříkat – na Robertův zadek a stehna.
Martina s Karlem vstali, šli se vysprchovat a Karel odešel, zatímco Robert zůstal stále připoutaný na podlaze, s mokrým zadkem a stehny. Když se Martina vrátila do ložnice, říkala mu „No, aspoň vydíš, jaké to je, když to na mě vystříkáš a nechce se ti mě hned utřít. Zlobíš se?“ Robert byl pořádně naštvaný a tak se Martina rozhodla ho zatím neodvazovat. Aby na něm však mohla zapracovat, musela ho otočit na záda. Opatrně mu odvázala jednu ruku, a táhla za provaz ke straně, až se Robert musel otočit na záda. Ruku pak přivázala k noze druhé postele, takže byl Robert pevně připoután na zádech.
„Tak ty se zlobíš?! Ty se nemáš co zlobit, když mi uděláš takovouhle přepadovku!“ rozčilovala se a bosou nohou nakopla Robertův penis, který byl celý rudý, jak se třel o parkety. Robert se však stále čertil a tak si mu martina stoupla na břicho. Nejdřív jednou nohou, pak druhou a pak se drobnými přešlapi pohybovala sem tam od jeho prsou, přes břicho a penis až ke koulím. Robert se stále vztekal a tak martina odešla do předsíně, nazula si pohorky a vrátila se, aby si svou procházku po Robertovi zopakovala obutá. Robert postupně přestal nadávat a začal zrychleně oddechovat, námahou i vzrušením. Jeho penis byl čím dál tím větší a fialovější a když se už už chystal stříkat, Martina z něj slezla, nechala si slíbit, že už se nezlobí, že jí nebude nic vyčítat a pak Robertův penis několika kopanci dohnala k bláznivému stříkání.
Robert dodržel co slíbil a od té doby vždy, když dojde k přesunu přednášek tak, že by mohl odjet dřív, zrychlí se mu dech, postaví se mu ocas a on se nemůže rozhodnout, jestli má okamžitě vyrazit domů, nebo traději zůstat v klidu.