Ve vlaku

Cesta vlakem domů mi trvá přes 4 hodiny. Skoro vždy, když se rozhodnu navštívit rodiče, jezdím pozdě v noci, kdy bývá nejméně lidí a mohu tak mít kupé sám pro sebe. Většinou se to daří, a já tak mohu v klidu cestu prospat. Samozřejmě, že to není žádný extra spánek, musím být ostražitý kvůli zlodějům, nicméně mi to vyhovuje, rozhodně líp než kdybych jel přes den. Občas se ovšem stane, že nemohu vůbec usnout a docela se nudím. Notebook mi vydrží jen něco málo přes 2 hodiny a tak skoro půlku cesty nemám co dělat.

Pokračování textu Ve vlaku

Trojka se sestrou

Moc se mě líbila jedna sestřina kamarádka. Vždy, když byla u nás, snažil jsem se na ní zapůsobit. Docela jsme si rozuměli, ale jako by nejevila žádný zájem. Prostě zůstalo jen u mých představ. Včera měla moje ségra sedmnáctiny, byla pařit někde venku a dorazila docela pozdě. Svým docela hlasitým příchodem mě vzbudila. Slyšel jsem i nějaký cizí hlas, který jsem ovšem hned poznal. Trošku opilou ségru doprovodila Iveta, moje tajná láska.

Pokračování textu Trojka se sestrou

Mámina známá ..

Dlouhý leta jsem se fascinovaně díval na jednu máminou známou. Říkali jsem jí odmalička teta Anna. Pracovala jako dětská doktorka, jako malej jsem k ní s bráchou chodíval na kontroly a ona zas často bývala u nás doma na návštěvách. Byla to hezká ženská, jen co je pravda. Zrzavá, ostříhaná na krátko, s pevným a krásně pěstěným tělem. Typoval jsem jí tak něco kolem padesátky. Vždycky se mi líbila jako ženská, temperamentní a milá. No, po pravdě řečeno, často jsem o ní v pubertě snil, jaký by s ní mohl být sex a často jsem se jí ve svých představách plně oddával.

Pokračování textu Mámina známá ..

Osada

Na velké farmě zabývající se ekochovem majitelé každý rok nabírali spoustu brigádníků a dobrovolníků na pomoc. Udělali si z toho docela dobrý byznys, takže vydělávali na poskytování těchto služeb a dokonce i na tom, že ubytovali pár pošuků v seníku. Ale lidé se tam zapisovali třeba už v zimě, aby mohli týden strávit relaxem při tvrdé fyzické práci. Na rozsáhlých pozemcích bylo pořád co dělat, a tak tam zůstával pořád někdo od jara až do podzimu. Na podzim už tam bylo pracantů jen málo, zato se však vesele seznamovali. A dokonce, aniž by o tom majitelé věděli, navazovali nejrůznější kontakty a dokonce se oddávali divokým tělesným hrátkám…

Pokračování textu Osada

Když holky čuří ..

Nikdy by mě nenapadlo, že se mi začnou líbit holky. Byla jsem několik let z úžasným chlapem, kterého mi snad záviděla každá moje kamarádka. V posteli byl naprosto perfektní, přitom jsem se často přistihla při tom, že mě vždycky udělá jenom když mi vylíže klín. Nechtěla jsem na tom nic měnit, ale přesto jsem vždycky od něj vyžadovala orální sex.

Pokračování textu Když holky čuří ..

Na prvním rande

S novým přítelem jsem se hned na prvním rande (to vlastně ještě nebyl můj přítel, hehe) cítila, jako bychom se znali odjakživa. Počáteční rozpaky jsme překonali skoro hned a začali jsme si povídat úplně o všem. Nezávislý pozorovatel by řekl, že to byly vlastně blbosti, ale podle mě je hrozně fajn mít někoho, s kým si můžeš pokecat jen tak, o blbostech, a cítit se přitom skvěle. Pak ta banální témata přecházela k něčemu mnohem lechtivějšímu, zvídavým otázkám, zpovědi, historkám. Zkrátka to mezi námi začalo pořádně jiskřit a já snad poprvé v životě chtěla už na prvním rande nějakého chlapa dotáhnout k sobě domů a tam ho přefiknout.

Pokračování textu Na prvním rande

Mladá za peníze povolná

Libor nemohl sehnat žádnou jinou práci, a tak se stal řidičem kamionu. No co, sice trávil většinu času na cestách a v zahraničí, ale doma ho nic nedrželo. Poslední přítelkyně ho opustila, protože si nabrnkla nějakého vymazleného šampóna, a tak Libor neměl ani holku, ani děti, a s kámoši se klidně viděl jen jednou měsíčně a stačilo mu to. To se pořádně vožrali, vyměnili historky, milostné zkušenosti (které Libor obvykle neměl žádné, ale někdy si klidně nějaké vymyslel), prostě samé dobré chlapské věci.

Pokračování textu Mladá za peníze povolná

Bilanční diskuze

Kamilova zpráva mě zasáhla jako rána z čistého nebe. Už dlouho se ke mně donášely různé zvěsti o tom, že mi zřejmě zanáší, kde se dá, ale já jsem to pořád odmítala vidět, nebo jsem spíš nechtěla. Ke mně se Kamil choval vždycky hezky, mile a slušně, no a ta láska… Třeba je láska po delším vztahu pouhým mýtem, ne? Potom jsem však od Kamila dostala zprávu, ve které se mi k tomu skutečně přiznal a psal, že je to největší chyba a jestli mu můžu odpustit, že chce být jenom se mnou. Probrečela jsem noc a nevěděla, co dělat. Chtěla jsem s ním samozřejmě být taky, ale když dokonce už přestal zatloukat a otevřeně se mi přiznal, že mě podváděl – mělo to ještě cenu?

Pokračování textu Bilanční diskuze

Zkurvená děvka

Za to čím vším jsem prošla jsem dávala vinu Alešovi i když jsem dobře věděla, že za všechno jsem zodpovědná jen a jen já sama. Ve svých necelých 17ti letech jsem se zamilovala do Aleše. Byl to krásný muž kolem čtyřicítky, ženatý a kdykoliv jsem ho pozdravila s úsměvem odpověděl a kráčel dál. Určitě tušil, že to nebyly náhody, když jsem skoro každý den přibíhala k výtahu a křičela, zda by na mne nepočkal právě ve chvíli, kdy se vracel z práce. Sice se mi zdálo, že jeho oči propalovaly moje tričko ve kterém se rýsovaly k mému věku velké kozičky, ale jinak se tvářil jako sfinga.

Pokračování textu Zkurvená děvka

Ještě na základce

Na rozlučkovém večírku s 9 třídou jsem se poprvé opila a nedopadlo to dobře. Své panenství jsem si chtěla nechat, až pro toho pravého. Rozlučku jsme měli u kamaráda v domě, jelikož jeho rodiče byli zrovna ten víkend pryč. Po pár skleničkách, už holky chodili po místnosti jen v podprsenkách a kalhotkách a to už netrvalo dlouho a první spolužačka byla nahoře bez. Na to jsem já neměla odvahu. Kluci hned kolem ní začali poskakovat a i ostatním holkám sundávat podprsenky. Já cítila že mám dost a odešla jsem do místnosti kde jsme měli spát. Lehla jsem si a na chvíli usnula. Vzbudil mě až hluk. Otevřela jsem oči a nademnou stáli Honza a Jirka. Co tady blbnete zeptala jsem se. A v tom jsem zjistila, že před nimi ležím zcela nahá.

Pokračování textu Ještě na základce