Tak teda mě se hrozně líbí kluci. Už jenom to samotné slovo, ať napsané nebo vyslovené, mě vzrušuje. Ale nejlepší jsou živí. Poprvé jsem si to začal uvědomovat v šestnácti a asi to”rozproudily” ty prázdniny předtím.
Už dřív jsem se cítil dobře s kamarády, ale nepřisuzoval jsem tomu žádný sexuální podtext. Až o těch prázdninách u babičky na vesnici jsme se s bráchou a dalšími dvěma kamarády Jožikem a Jarkem, našimi vrstevníky, dostali při jedné výpravě hluboko do lesa. Tam si Jarek sedl na zem a řekl, že má rád”svrbu”. Sáhl si do tepláků a začal tam něco kutit. Jožik se usmíval a po malé chvilce ho následoval. Já na to jen koukal, až se Jarek musel zeptat: “Ty nevíš co je svrba?” A najednou tepláky i s trenýrkama stáhnul a já poprvé viděl, jak se dá za rychlého kmitání hrát s čuráčkem. Ale nic mi to neříkalo a tenkrát jsme, myslím, tuhle zábavu nějak brzo ukončili a pokračovali ve zkoumání docela jiných tajů toho lesa. Nicméně Pandořina skříňka byla otevřena. Pak ještě jednou týž Jarek na konci téhož léta ve stanu na zahradě navrhl, že si budeme hrát na doktory. Že prý si tak hrají s jinými svými kamarády a že je to fajn.
Vzpomínám si, že se mi tahle hra už začala moc zamlouvat. Lehl jsem si na záda na nafukovačku a hlavu si přikryl podle Jarkova doporučení polštářem.On mi pak úplně sundal tepláky i trenýrky a vyhrnul košili. Bylo to krásně příjemné, začal mě jemně hladit přes břicho a přes prsa, potom stehna a skončil zákonitě v rozkroku. Bodejť by ne, když se mi to tam už vztyčilo (i když jsem netušil k čemu je to dobré) a mohl s tím hezky pérovat. Tím to skončilo. Pak si lehl a hlavu přikryl on a role se vyměnily. Po nějaké té půlhodince jsme skončili každý v jednom rohu stanu, abychom se oddávali intenzivní”svrbě”. Jenže mně se to líbilo jen jako hra se ztopořeným šulínem, nějaké zvláštní pocity jsem z toho tenkrát neměl, o nějakých”vrcholech” ani nemluvě. Ale po návratu do školy se to rozjelo už rychle. Jako dnes se vidím, jak čekám v řadě v jídelně na oběd a prohlížím si ty, kteří už baští. Upoutali mě tři kluci ze sousední školy. Jen tak se mi začali hrozně líbit. Později jsem dokonce zjistil i jak se jmenují, když jsem si tajně prohlídl jejich odložené aktovky. Petr, Láďa a Milan už provázeli všechny moje touhy neodmyslitelně až do devítky. Jedné noci jsem takhle ležel jako osmák ve své posteli a myslel na ně, jak jsou hezcí. Ani jsem si napřed nevšiml, že se mi mezitím postavila kláda. Až když to trvalo dýl, vrátil jsem se do reality a tu jsem si vzpomněl na ty svrby ve stanu. Tak jsem ho vzal do ruky a začal s ním pod peřinou kmitat. No a najednou jsem cítil jak je to ohromně příjemné. A čím dál víc. Vůbec jsem si to nedokázal vysvětlit. Musel jsem s tím přestat, protože jsem nevěděl co se děje. Jenže ta kláda mi pořád stála a já nemohl odolat. Tak znovu opatrně dál. Už jsem nemyslel vůbec na nic. Ten tlak, copak se mi tam něco pokazí?! Kmitám, kmitám a v tom je to venku! Něco horkého mi zatopilo celou ruku a přirození. Krev! Jak já se vyděsil. Okamžitě jsem všeho nechal a co nejrychleji usnul. Až ráno jsem si dodal odvahu a koukl se na kalhoty od pyžama. Žádná červená barva, jen nějaké jako naškrobené skvrny.
Ach, tak to nebude snad tak zlé… A opravdu už to nikdy tak zlé nebylo, jenom moc krásné a až na několik malinko výjimek moc příjemné.